Touto větou začíná jedna z mých velmi oblíbených knížek Krtek a podzim. Přestože jsme ji s dětmi už dlouho nečetli (leporela z naší knihovny dávno zmizela), usadila se mi tato věta v hlavě snad NAVŽDY.
Pokaždé, když koncem léta pozoruji změny v přírodě, mě právě věta, „Zafoukalo, zafičelo a rázem bylo po létě“, proběhne hlavou a uvědomím si, jak hrozně rychle to zase uteklo.
Jedním z impulzů, díky kterému si často vzpomenu na „Krtka a podzim“ bývá pohled na slunečnice.