fbpx

Proč tvořím?

Život s dětmi je pěkný frkot.

Každá máma ví, že život před a po příchodu dětí je veeeelmi odlišný :o). I když mi bylo jasné, že s příchodem dětí do rodiny přibude spousta “příjemných” starostí, byla jsem vnitřně naladěná na to, že to bude tak nějak v klidu.

Žádné nervy v práci, termíny do kterých musím stihnout to či ono, žádný spěch. Prostě pohoda, procházky, posedávání na hřišti, ňuňání s dětmi, stavění kostiček, hraní si s autíčky….

procházka

Spát, spát a spát

Přiznávám se, že mě během prvních měsíců po narození mých dětí hodně ničil spánkový deficit .

S úžasem jsem pozorovala ostatní maminky, které kolem mě ladně proudily s kočárky, vypadaly spokojeně, krásně a fit. Aspoň mi to tehdy tak přišlo.

Maminky cestovatelky

K tomu na mě občas  vykoukly na sociálních sítích fotky šťastných a nadšených maminek na výletech s jejich dětmi.

Jedno dítě v nosičce, druhé za ruku, na tváři úsměv a tradáááá, vzhůru na túru. Koukala jsem vždy jako blázen :o) .

výlet do hor

Osel nebo velbloud?

S prvorozeným Matouškem  jsem si občas připadala jako nákladní oslík. Vláčela jsem jeho, protože jej bolely nožičky, nákup a často ještě nějaký klacek či kámen, který ležel u cesty, Určitě víte, jak je pro děti někdy důležité si některé kameny a klacky donést až domů :o) .

Když k Matouškovi přibyla Ančí, už jsem si nepřipadala jako oslík, ale spíš jako pořádný velbloud, převážející těžká břemena – věci i osoby.

Zjistila jsem taky, že jako velbloud vydržím docela dlouho bez vody a jídla. Sice jsem v batůžku (stejně jako každá máma) měla vždy velkou zásobu potravin a pitiva pro děti, ale na sebe jsem často zapomínala.

Do toho pak po návratu z venku každodenní péče o domácnost, vaření, atd…….uf uf.

velbloud

Když jsem se večer celá uvláčená sesunula do křesla a omrkla na počítači co je nového ve světě kamarádů, nestačila jsem se divit. Všude samé super rodinné fotky maminek s dětmi na výletech. 

Jak je to možné?

Já jsem padala po celém dni únavou a to jsme byli jen dopoledne nakoupit a odpoledne na procházce. Mezitím jsme si doma hráli na prodávání, trochu poklízeli a uvařili. Ony si tu ještě trajdají po kopcích a vypadají úplně v pohodě a plné sil.

Kde dělám chybu?

Po několika pokusech o velké dobrodružství se svými dětmi (větším výletě), jsem usoudila, že na to mé fyzické síly nestačí. Větší výlety jsem odložila na dobu, až se Ančí naučí pořádně chodit a ujde bez neustálého povzbuzování v kuse aspoň 300 m, nebo na víkendy, kdy s námi vyrazí i tatínek.

A co teď?

Někdo trajdá po kopcích, někdo rád chodí s dětmi po obchodech (to taky není můj šálek kávy) a jak zajímavě budeme trávit společný čas my?

pletení

Odpověď přišla rychle. Mojí celoživotní vášní je tvoření a vyrábění.

Tvoření jsem měla jako relax sama pro sebe. Takovou tu svoji večerní chvilku klidu u drátkování, pletení košíků z pedigu, háčkování, nebo čehokoliv jiného.

Nebylo na co čekat. Pustila jsem se do tvoření a vyrábění i se svými dětmi.

Ze začátku tvoření neprobíhalo vždy hladce a podle mých představ. Přece jen je rozdíl, když něco vyrábí dospělý a kdy malé dítě. Někdy mi příprava a následný úklid zabral více času než samotné tvoření s dětmi.

Ale po několika, z mého pohledu ne zcela povedených pokusech (děti to viděly jinak – lépe), jsem si udělala představu o schopnostech dětí určitého věku. Techniky a náročnost tvoření jsem přizpůsobovala jejich schopnostem a vše šlo časem lépe a lépe.

Občas se stává, že nevznikne to, co bylo původně v plánu. Ale co už. V kreativitě se meze nekladou. Nejdůležitější je, že má z výsledku radost jeho tvůrce.

zvířátka z papíru

Konečně jsem tak našla svůj způsob smysluplného trávení volného času se svými dětmi, aniž bych si u toho musela sahat na dno fyzických sil.

Společné tvoření nám krátí volné chvíle, děti baví a pokaždé se na něj moc těší.

Nemám už těžkou hlavu z toho jaká jsem hrozná matka, když neputuji se svými dětmi s batohem po horách. To svoje jsme si s dětmi našli ve společném tvoření.

tvoření s dětmi
Tvoření kaštany

Radost ze společného tvoření

Je skvělé pozorovat, jak jsou mé děti schopné vlastníma rukama něco vytvořit a mají z toho radost. Vidím jak v nich roste důvěra ve vlastní dovednosti a jak jsou jejich ručičky den ode dne šikovnější.

Protože jsme toho s dětmi vytvořili už opravdu hodně, a stále tvoříme, rozhodla jsem se o to podělit i s ostatními maminkami. Dnes a denně se mě totiž mé kamarádky ptaly, kam na ty nápady chodím, a kde beru čas stále něco vymýšlet.

Bylo to tím, že jsem oproti nim měla mnoholetý náskok. Dřív jsem často tvořila sama pro sebe, takže jsem měla praktické zkušeností s materiály a různými technikami.

I přesto se přeměna tvoření dospěláka na tvoření dětí neobešlo bez hodin a hodin hledání informací a nápadů na internetu, v časopisech a knihách. Testování :o) náročnosti tvoření probíhalo a probíhá nejen na mých dětech, ale i na dětech, které navštěvovaly a stále navštěvují mé tvořivé kroužky.

Ráda bych se tedy o své zkušenosti podělila a inspirovala ostatní maminky při tvoření s dětmi, u kterého si mohou společně užít spoustu zábavy, aniž by u toho padly únavou.

Tvoření léto
tvoření s dětmi