fbpx

Proč tvořím?

Na své děti jsem se jako každá nastávající maminka těšila.

S rostoucím bříškem jsem pokukovala po ostatních maminkách, které se procházely s kočárky, posedávaly na dětském hřišti, nebo popíjely kávu na zahrádce cukrárny či kavárny. Vypadaly spokojeně, krásně a fit.

procházka

Pomalu jsem si tvořila svoji představu o mateřství. Žádné nervy v práci, termíny do kterých musím stihnout to či ono, žádný spěch……. Prostě pohoda, procházky, ňuňání s dětmi, stavění kostiček, hraní si s autíčky a panenkami.

Nepatřím k těm, co mají hlavu v oblacích a vše vidí růžově.

Věděla jsem, že dojde na spánkový deficit, když bude prďola maličký, že kolem dětí je spousta starostí a práce, ale vnitřně jsem byla naladěná na to, že to bude tak nějak v klidu.

V červnu přišel na svět Matoušek.

Asi se na svět moc těšil, protože se na něj podíval o měsíc dřív než měl. A tak první věc, se kterou jsme začali bojovat, byla, aby se z toho hubeňoura (2,3kg), stalo to správné baculaté miminko.

Vzhledem k tomu, že měl ještě silnou dětskou žloutenku a byl hodně slabý, to nebylo jednoduché a přibývání na váze šlo pomalu.

 Z domu jsme se společně dostali ven asi po dvou měsících.

Když totiž konečně dosáhl váhy, abychom mohli trochu do světa, byla zase taková vedra, že se ven s malými miminky chodit nedoporučovalo. Tak jsme museli ještě chvilku počkat.

Naše první procházky pak začaly kolem šesté ráno, kdy byla venku ještě snesitelná teplota.

Slunce

Po prvních třech měsících péče o Matouška se moje představa o mateřství začala trošku rozplývat.

Ale ještě to docela šlo. Spánkový deficit se dal dohnat přes den a pokud jsem nespala společně se synem, poseděla jsem si s kočárkem v parku, procházela se, nebo jsem zajela poplkat za kamarádkou.

Časem jsme navštěvovali různá cvičení rodičů s dětmi, nebo podnikli menší výlet. Větší výlet nepřipadal v úvahu, protože jsem už čekala Ančí a ta stejně jako její brácha nutně potřebovala na svět dřív.

Se dvěma dětmi je to už frkot.

S Matouškem jsem si občas připadala jako tažný oslík. Vláčela jsem jeho, když jej bolely nožičky, nákup a často ještě nějaký klacek, nebo kámen co ležel u cesty, protože bylo opravdu nutné vzít jej s sebou domů :o) .

Se dvěma dětmi jsem si už nepřipadala jako tažný oslík, ale spíš jako pořádný velbloud, převážející těžká břemena – věci i osoby (v mém případě děti).

velbloud

Zjistila jsem taky, že jako velbloud, vydržím i docela dlouho bez vody a jídla. Sice v batůžku (stejně jako každá máma) jsem měla vždy velkou zásobu potravin a pitiva pro své děti, ale na sebe jsem často zapomínala.

Do toho pak po návratu z venku každodenní péče o domácnosti, vaření, atd…….uf uf.

A když jsem se večer celá zničená a uvláčená sesunula k počítači, abych zjistila co nového ve světě kamarádů, nestačila jsem se divit.

Na sociálních sítích samé spokojené maminky na výletech se svými dětmi.

Jedno dítě v nosičce, druhé za ruku, na tváři úsměv a tradáááá, vzhůru na túru. Koukala jsem vždy jako blázen :o) .

výlet do hor

Jak je to možný?

Já padám po celém dni únavou a to jsme byli jen dopoledne nakoupit, odpoledne na procházce, mezitím jsme si doma hráli na prodávání a já se k tomu snažila trochu poklidit a uvařit. Ony si tu ještě trajdají po kopcích a vypadají úplně v pohodě a plné sil.

Kde dělám chybu?

Po několika pokusech o velké dobrodružství se svými dětmi (větším výletě), jsem usoudila, že na taková dobrodružství mé fyzické síly nestačí. Větší výlety jsem odložila na dobu, až se Ančí naučí pořádně chodit a ujde bez neustálého povzbuzování v kuse aspoň 300 m, nebo na víkendy, kdy s námi vyrazí i tatínek.

A co teď?

Někdo trajdá po kopcích, někdo rád chodí s dětmi po obchodech (to taky není můj šálek kávy) a jak zajímavě budeme trávit společný čas my?

pletení

Odpověď přišla rychle. Mojí celoživotní vášní je tvoření a vyrábění.

Tvoření jsem měla jako relax sama pro sebe. Takovou tu svoji večerní chvilku klidu u drátkování, pletení košíků z pedigu, háčkování, nebo čehokoliv jiného.

Nebylo na co čekat. Pustila jsem se do tvoření a vyrábění i se svými dětmi.

Ze začátku tvoření neprobíhalo vždy hladce a podle mých představ. Přece jen je rozdíl, když něco vyrábí dospělý a malé dítě. Někdy mi příprava a následný úklid zabral více času, jak samotné tvoření s dětmi.

Ale po několika, z mého pohledu ne zcela povedených pokusech (děti to viděly jinak – lépe), jsem si udělala představu o schopnostech dětí určitého věku. Techniky a náročnost tvoření jsem přizpůsobovala jejich schopnostem a vše šlo časem lépe a lépe.

Občas se stává, že nevznikne to, co bylo původně v plánu. Ale co už. V kreativitě se meze nekladou a hlavně, že má z výsledku radost jeho tvůrce.

Tvoření kaštany

Dnes tvoříme doma i venku, tvoříme v každém ročním období, ze všech možných materiálů a moc si to užíváme.

Společné tvoření nám krátí volné chvíle, děti baví a na každé tvoření se moc těší. Jsou naučení nachystat si pomůcky na tvoření a pak si po sobě poklidit.

Konečně jsem našla ten svůj způsob smysluplného trávení volného času se svými dětmi, aniž bych si u toho musela sahat na dno svých fyzických sil.

Nemám už těžkou hlavu z toho, jaká jsem hrozná matka, když neputuji se svými dětmi sama s batohem někde v horách. To svoje jsme si s dětmi našli ve společném tvoření.

Je skvělé pozorovat, jak jsou mé děti schopné vlastníma rukama něco vytvořit a mají z toho radost. Vidím jak v nich roste zdravé sebevědomí ve vlastní dovednosti a jak jsou jejich ručičky den ode dne šikovnější.

A protože jsme toho s dětmi vytvořili už opravdu hodně, a stále tvoříme, rozhodla jsem se o to podělit i s ostatními maminkami. Dnes a denně se mě totiž mé kamarádky ptaly, kam na ty nápady chodím, a kde beru čas stále něco vymýšlet.

Oproti nim jsem měla mnoholetý náskok, kdy jsem tvořila sama pro sebe, takže jsem měla praktické zkušeností s materiály a různými technikami.

I přesto se přizpůsobení tvoření dospěláka na tvoření s dětmi neobešlo bez hodin a hodin hledání informací a nápadů na internetu, v časopisech a knihách. Testování :o) náročnosti tvoření probíhalo a probíhá nejen na mých dětech, ale i na dětech, které navštěvovaly a stále navštěvují mé tvořivé kroužky.

A tak bych se ráda o své zkušenosti podělila a inspirovala ostatní maminky k tvoření s dětmi, u kterého si mohou společně užít spoustu zábavy, aniž by u toho padly únavou.